Obec Dobronice - Elektronická úřední deska

Vaše stránky jsou neaktuální, nebyla tu zmínka ani o termínu pouti ani o datu konání mše. Informování o akcích až v den konání, to je skutečně pozdě. V současnosti jsou vaše stránky nepěknou vizitkou až ostudou obce. Najděte někoho schopného, kdo by je pravidelně aktualizoval. Není tam ani současné složení zastupitelstva.

Dobrý den, prosím o zprávu, zda je možné posekat travní porost okolo příjezdové cesty do chatové osady "Pod Větrovem". Děkuji. Karel Novotný

Ve vsi pod hradem se slavilo Jako zrnko po zrnku v přesýpacích hodinách, které se nedají obrátit, nenávratně mizí nám všem hromádka času, kterou jsme si jako hrst písku přinesli na tento svět. Věčné kyvadlo vytrvale a nemilosrdně ukrajuje vteřinku po vteřince všemu živému na této planetě.

Žádná z nich se už nikdy nevrátí … V roce 1987 se v Dobronicích vylíhl nápad svolat do této vesničky setkání rodáků, kamarádů, přátel a bývalých obyvatelů. Od tohoto roku každých pět let počet návštěvníků několikrát převyšuje trvalé obyvatele.

Deváté září 2017 připadlo na sobotu. Kolem čtrnácté hodiny se u kaštanu na návsi začali rojit nejen rodáci a současní i dřívější obyvatelé této vesničky, ale i řada návštěvníků, kteří přišli posedět, poklábosit a zavzpomínat se svými známými, bývalými sousedy a kamarády. A bylo na co vzpomínat. Hloučky návštěvníků se kupily kolem panelů s vystavenými fotografiemi. Staré fotky silně okysličily letošní sraz.

Tady se odehrálo nespočet soubojů s pamětí. Ponor do hlubin vzpomínek byl někdy velmi náročný. ČAS, ten silný a neúnavný protivník všeho živého na této Zemi, byl pečlivý při své zahlazovací činnosti. Důsledně omotal pavučinami zapomnění dávnější i dávné události. A to se nezmiňuji o jeho pilném a neúnavném „sochání“ na našich tělesných schránkách. K naší smůle na nich ostrým zoubkem bez oddychu vytrvale hlodá. Bohužel, toto jeho působení nemůžeme ani náznakem označit za pozitivní.

Dobroničtí jsou ale důstojným soupeřem a nic mocnému vládci jménem ČAS nedarují. Krabici vzpomínek důkladně přehrabali, seřadili vzpomínky do průvodu, aby se s nimi mohli projít po spletitých a kroucených pěšinkách mládí. Společným postupem se vynořily vzpomínky, události a příběhy z hlubin, o kterých si mnozí už ani nemysleli, že ještě vystoupají na povrch.

Od posledního setkání se vedle kapličky na návsi objevil kamenný pomník obětem první světové války z Dobronic. Je na něm šestadvacet jmen. Na tak malou vesničku je to vysoké číslo. Starosta obce Jiří Kodad krátce promluvil ke shromážděným účastníkům. Paní Povolná, druhá nejstarší obyvatelka Dobronic, pak odhalila tuto novou památku. Celému aktu byl přítomen český voják z první světové války v uniformě, která do nejmenších podrobností odpovídala své době. Voják vypadal působivě a opravdově, včetně pořádného kníru.

Puška, kterou měl na rameni se ukázala jako funkční, když z ní k podtržení slavnostního aktu třikrát vystřelil. Dokonce při odhalování pomníku nad obcí náhodně prolétla dvě bojová letadla, jako by to bylo objednáno. Při takovýchto akcích se často přelety vojenských letounů nad pietním místem uskutečňují. Celým odpolednem zněla dechová hudba, která se řízně rozléhala po návsi. Postarala se o to kapela Podhoranka z Trhových Svinů.

A už pochodovým tempem nastupují do prostoru před pohostinstvím mažoretky. Povětšinou mají za sebou už ne nejkratší historii. Lépe řečeno jsou mladé, ale už delší dobu. Dohromady jim bylo možná kolem tisícovky let. Mažoretky vystoupily celkem třikrát a pokaždé předvedly bravurní a ladné pohyby přesně vystihující hudbu. Při písni Poupata Michala Davida bylo poměrně náročné v nich ta poupata vidět.

Vyžadovalo to velkou až obludnou fantazii. Vystoupení mažoretek mělo úspěch, takže si mohly smlsnout na vydatném a výživném potlesku, kterým je nadšení diváci podarovali. Kolem sedmé večer se kapela přemístila do sálu, aby oblažila uši všech účastníků taneční zábavy. Hudba měla takový tah, že na parket vytáhla nedočkavé tanečníky. Tančilo se až do doby, kdy neúnavný pracant ČAS dostrkal rafičky pomyslných hodin až za půlnoc a dnešek se stal včerejškem.

Občerstvení si vzali za své dobroničtí hasiči. Jen málokdo odolal, aby si nedal opečenou klobásu a vynikající bramborák, vošouch nebo cmundu. To podle přání, jak bylo libo. Každý tomu říkal po svém. Po setmění bylo možné na zdi kulturního domu shlédnout dvě filmové reportáže ze setkání v letech 2007 a 2012. Promítání si nenechal ujít skoro nikdo z přítomných. Při projekci ukápla i nějaká ta slzička.

Vždyť někteří blízcí už zůstali jenom ve vzpomínkách a filmových záznamech. Kamera je už navždy uvěznila do filmových okének. Když tyto obrázky ožijí na filmové ploše, rázem mizí několik desítek let stará časová propast. Tady jasně všemocný ČAS prohrával. Nejčastěji bylo v tyto dny možné slyšet slova: pamatuju, pamatuješ, vzpomínáš, tenkrát, tehdy... Dobroničtí a jejich přátelé namíchali hodně silný elixír vzpomínek a kápli si ho do žil poctivou dávku.

Oslavy ubíhaly, vzpomínání nemělo konce. Potvora ČAS měl nakonec navrch. Jeho věčné kyvadlo nesmlouvavě a vytrvale přendávalo vteřinku po vteřince z přítomnosti do minulosti, až všechny donutilo k odchodu. ČAS je silný soupeř. Dokonce neporazitelný. Proto je třeba ho znovu a znovu trápit, trochu ho šponovat na skřipci vzpomínek a tím si vytvořit iluzi, že jsme nad ním vyhráli.

Jakmile se rozejdeme, přestaneme vzpomínat, iluze mizí. Ten ČAS je doopravdy machr, nakonec nás připraví i o tu iluzi. To však neznamená, že ČAS necháme na pokoji. Dobronice se v tento den staly zvláštní rezervací, kde běžel jiný čas. Je to čas pamětníků a ten je relativní. Při vzpomínání nebylo třeba dosahovat rychlosti světla. Naopak, převalování balvanů vzpomínek bylo pomalé, ale důkladné. Einstein by se divil.

Už od odpoledne nesměle obcházelo kolem návsi naše mládí a plaše pozorovalo celé dění. Nakonec se nechalo svést vzpomínkami a usadilo se nenápadně mezi námi. I když je velmi plaché a éterické, zdrželo se v Dobronicích až do odchodu posledního účastníka. Je to vítaný návštěvník. Snad se nám ho podaří za pět let znovu svést k účasti už na osmém setkání. Několik set písmenek se do souvislého textu pokusil poskládat Slavomír Kozák, pravidelný účastník dobronických setkání.

Moc nádherné fotky ze setkání.Skoda jen že nevím kdo je kdo.Snad se příště podaří a přijedu.

Ve vsi pod hradem se slavilo Jako zrnko po zrnku v přesýpacích hodinách, které se nedají obrátit, nenávratně mizí nám všem hromádka času, kterou jsme si jako hrst písku přinesli na tento svět. Věčné kyvadlo vytrvale a nemilosrdně ukrajuje vteřinku po vteřince všemu živému na této planetě. Žádná z nich se už nikdy nevrátí … V roce 1987 se v Dobronicích vylíhl nápad svolat do této vesničky setkání rodáků, kamarádů, přátel a bývalých obyvatelů. Od tohoto roku každých pět let počet návštěvníků několikrát převyšuje trvalé obyvatele. Deváté září 2017 připadlo na sobotu. Kolem čtrnácté hodiny se u kaštanu na návsi začali rojit nejen rodáci a současní i dřívější obyvatelé této vesničky, ale i řada návštěvníků, kteří přišli posedět, poklábosit a zavzpomínat se svými známými, bývalými sousedy a kamarády. A bylo na co vzpomínat. Hloučky návštěvníků se kupily kolem panelů s vystavenými fotografiemi. Staré fotky silně okysličily letošní sraz. Tady se odehrálo nespočet soubojů s pamětí. Ponor do hlubin vzpomínek byl někdy velmi náročný. ČAS, ten silný a neúnavný protivník všeho živého na této Zemi, byl pečlivý při své zahlazovací činnosti. Důsledně omotal pavučinami zapomnění dávnější i dávné události. A to se nezmiňuji o jeho pilném a neúnavném „sochání“ na našich tělesných schránkách. K naší smůle na nich ostrým zoubkem bez oddychu vytrvale hlodá. Bohužel, toto jeho působení nemůžeme ani náznakem označit za pozitivní. Dobroničtí jsou ale důstojným soupeřem a nic mocnému vládci jménem ČAS nedarují. Krabici vzpomínek důkladně přehrabali, seřadili vzpomínky do průvodu, aby se s nimi mohli projít po spletitých a kroucených pěšinkách mládí. Společným postupem se vynořily vzpomínky, události a příběhy z hlubin, o kterých si mnozí už ani nemysleli, že ještě

Ještě upřesňuji můj předešlý dotaz. Podle posledního usnesení zastupitelstva obce uvažujete o termínu konání setkání rodáků buď 9. nebo 16. září 2017. Pokud jste to ještě nerozhodli, pokouším se tímto mým návrhem ovlivnit, abyste se přiklonili k datu 16.9.2017. Toto datum by mi vyhovovalo víc, proto si sobecky dovoluji za toto datum orodovat. Děkuji. S.K.

Potřeboval bych vědět, kdy bude letošní sraz rodáků, abych mohl naplánovat návštěvu Dobronic. Děkuji za odpověď.

urgencekteryheraldiknavrhlznakvlajkuobcedobroniceubechynedikpacoltrudiceuluhacovic

kteryheraldiknavrhlznakvlajkuobcedobroniceubechyne

Prosim Vas, kde je na obecnim uradu k dispozici protipovodnovy plan? Mohu si poridit kopii?

Zacina nam letni sezona a je velmi smutny pohled na brehy Luznice v mistech u jezu. Jde o jedine pozemky, ktere mohou slouzit vodakum v dobe, kdy tento druh rekreace zacina na Luznici opet ozivat. Stacilo by tak malo, jen zajistit na pozemcich pravidelne posekani travy. U elektrarny se trava sece, ale to az tak moc neslouzi verejnosti. Na leve strane pod jezem jsou schody k rece, ale porostem kopriv se k nim nikdo nedostane a pritom by tu mohl tento rovny pozemek slouzit jako plaz a nebo k odlozeni lodi pro vodaky, kteri pak miri do obce za obcerstvenim a nebo na hrad.

Vážené dámy a pánové, celá trasa z Tábora do Bechyně podél řeky Lužnice přes zříceniny hradů Příběnice a Dobronice o délce cca 35km je nádherná. Z vlastní zkušenosti doporučuji. Přeji pěkný den. s pozdravem Petr Faltus

pozdro

Dobrý den Pokud Vás zajímají historické vlaky, tak se podívejte na uvedený web. Jsou tam mimo jiné odkazy na železniční spolky, společnosti a muzea v Čechách a zahraničí. Lze mezi nimi najít informace nejen o "Bechyňce".

Velmi hezké fotky máte ve fotogalerií:).

Zdravím, trochu jsem si početl...že by hospůdka u cesty nebyla?, půjdeme v létě kolem a také bychom se rádi stavili...picerka nahoře je moc drahá, přečinčaná, ale jsou ochotní pomoci, poradit...jinak píšete asi o hradu... je zase otevřen? byl zavřený vloni v létě, šťáva si to nepřál, asi ho turisté na věži rušili při tenise s klouskem...tak se těšíme, a také je skvělý kostel na planině nahoře...a hlavně asi i starosta...za co bych dal výtku je turist. značení červené, docela jsme se museli mezi domky snažit pochopit proč je to tak podivné. Každý si zavře cestu a turisto motej se, obejdi...proč na to zastupitelé přistupují...a to je tak skoro všude...místní okolo zaberou cestu a obec to posvětí...Ale, je tam krásně, to opravdu...tak zase letos.

hlavně že za penize po potopě opravili silnici ve vsi