Ve vsi pod hradem se slavilo
Jako zrnko po zrnku v přesýpacích hodinách, které se nedají obrátit, nenávratně mizí nám všem hromádka času, kterou jsme si jako hrst písku přinesli na tento svět. Věčné kyvadlo vytrvale a nemilosrdně ukrajuje vteřinku po vteřince všemu živému na této planetě. Žádná z nich se už nikdy nevrátí …
V roce 1987 se v Dobronicích vylíhl nápad svolat do této vesničky setkání rodáků, kamarádů, přátel a bývalých obyvatelů. Od tohoto roku každých pět let počet návštěvníků několikrát převyšuje trvalé obyvatele.
Deváté září 2017 připadlo na sobotu. Kolem čtrnácté hodiny se u kaštanu na návsi začali rojit nejen rodáci a současní i dřívější obyvatelé této vesničky, ale i řada návštěvníků, kteří přišli posedět, poklábosit a zavzpomínat se svými známými, bývalými sousedy a kamarády. A bylo na co vzpomínat. Hloučky návštěvníků se kupily kolem panelů s vystavenými fotografiemi. Staré fotky silně okysličily letošní sraz. Tady se odehrálo nespočet soubojů s pamětí. Ponor do hlubin vzpomínek byl někdy velmi náročný. ČAS, ten silný a neúnavný protivník všeho živého na této Zemi, byl pečlivý při své zahlazovací činnosti. Důsledně omotal pavučinami zapomnění dávnější i dávné události. A to se nezmiňuji o jeho pilném a neúnavném „sochání“ na našich tělesných schránkách. K naší smůle na nich ostrým zoubkem bez oddychu vytrvale hlodá. Bohužel, toto jeho působení nemůžeme ani náznakem označit za pozitivní.
Dobroničtí jsou ale důstojným soupeřem a nic mocnému vládci jménem ČAS nedarují. Krabici vzpomínek důkladně přehrabali, seřadili vzpomínky do průvodu, aby se s nimi mohli projít po spletitých a kroucených pěšinkách mládí. Společným postupem se vynořily vzpomínky, události a příběhy z hlubin, o kterých si mnozí už ani nemysleli, že ještě